Matka a dcera – jak archetypální! – asi jako Gilmorky na tripu
„Proč se mám stát matkou, když svoji matku nesnáším? Musím mít vybavenou kuchyň? Musím pohřbít placentu pod dubem? A odkud vlastně znám tohle odporný slovo? Jestli se z toho embrya má stát dítě, jak mu budu vysvětlovat to s: životním prostředím, občanskýma válkama, kurzem dolaru, kyborgama a extrémistama z ISIS… No tak jo, rozluč se se všema pozitivníma vlastnostma, jako je humor a agresivita. Řekni sbohem a zařaď se do řady starostlivých, vřelých, jemných, odpouštějících, neustále uražených žen. Tak už háčkuj, ty chudáku!“
Když se z dvacetiletých rebelek stanou třicátnice. Všechno, za co bojovaly, občanská angažovanost, nenormativní postavení ženy ve společnosti, alternativní genderové a rodinné vzorce, najednou tak nějak postrádá smysl. Notabene když to něco s růžovým batůžkem na zádech, co jim říká „matko“, se dokáže s tak povědomou razancí vymezit vůči předchozí generaci.
Hra německo-švýcarské autorky Sibylle Berg volně navazuje na její předchozí úspěšnou hru A teď: svět!, která byla prestižním německým divadelním časopisem Theater heute zvolena Hrou roku 2014. Inscenace A pak přišla Mirna berlínského Maxim Gorki Theater v režii Sebastiana Nüblinga získala Cenu diváků na prestižní přehlídce Mülheimer Theatertage 2016.
Překlad hry podpořil v rámci dlouhodobé podpory překladů soudobé německé dramatiky do češtiny Goethe-Institut.
