Bůh je DJ

On a Ona se nechali zavřít do svého bytu, který proměnili v umělecký ateliér a odkud vysílají přímé vstupy ze svého vlastního života. Život pojímají jako performanci, která je okamžitě přenášena na Internet díky všudypřítomně instalovaným kamerám. Žádané jsou nedokonalé okamžiky a scény, útržky reality, zdánlivě pravdivé efekty, hra na autenticitu, manipulace. To oba dva dobře vědí, protože ani jeden z nich v tomto „božském” tvoření života není nováčkem: On je DJ, Ona zkušená moderátorka televizních talk-show a filmová režisérka. Příběhy, které si vyprávějí, činnosti, které vykonávají, jsou zpočátku příjemný chill out občas přecházející do adrenalinového vrcholu, koktejl nálad, citací a momentálních improvizací. Snad z opakování a únavy či snad z nudy Ona otočí tuto hru proti Němu a jako záminku či zbraň použije dítě, které údajně čeká. On reaguje zcela v intencích pravidel hry. Na otázku, zda dítě chce, odpovídá drsným popisem svého vlastního dětství, kdy byl sexuálně zneužíván otcem, matkou i vlastní sestrou. Richter zde dosahuje maximálního účinku nejistoty, zda se jedná o persifláž či jeho zoufalý pokus někým otřást, donutit někoho skutečně naslouchat. Skutečné city neboli realita však v tomto prostředí nemají místo. Jen nejistota na ostří nože, která zůstane bez odezvy. Ona ho sice vyslechne, ale „jede” dál. Materiál se možná použije později, možná se bude hodit. A dítě? S tím to dopadlo podobně, zapomnělo se na něj. Jestli kdy jaké bylo…

Hra z roku 1998 představuje velký dramaturgický hit (byla přeložena do 20 jazyků a uvedena ve více než 50 inscenacích po celém světě od Evropy přes USA až po Austrálii) a předvídá boom televizních reality show, jehož jsme svědky na přelomu milénia.
(převzato z: www.dilia.cz)

Datum premiéry 18/01/2006

Překlad Martina Černá